Marie Dufková's blog

Z nebe...

se snášely sněhové vločky velké jako kopce zmrzliny za padesát korun. A všechno pohltilo velebné ticho. Nejkrásnější je ráno, když vyjdu z domu a nebe se mění z černé do inkoustové modři a sníh jiskří, jdu v tichém šelestění sněžinek a kolem proudí čas a každý krok je současně minulostí současností i budoucností. Co mě čeká? Jak bude Záměr naplněn?

« Zpět na blog