Marie Dufková's blog

italský provolone, přitom mě paměť vrací zpátky do olomoucké kavárny, pochutnávám si v přívětivé společnosti na výtečném dortíku- příjemně unavená z právě zkonzumované výstavy, ...

View a whole article »

a najednou, skokem, BYLO SVĚTLO. Lidé sevření mrazem spěchají a zakukleně se usmívají. Sdílení. A setkávání: s živočišně radostnětemným, ale přesto nebo právě proto emocionálně sil...

View a whole article »

se snášely sněhové vločky velké jako kopce zmrzliny za padesát korun. A všechno pohltilo velebné ticho. Nejkrásnější je ráno, když vyjdu z domu a nebe se mění z černé do inkoustové mod�...

View a whole article »

jsou za námi. Nejnapínavější je sledovat tváře těch, kdo právě rozbalují dárky. Budou se usmívat, nebo nastane sekundová chvilka napětí a pak zdvořilé Ach, to je moc hezké...? Okamžiky ...

View a whole article »

sedím u krbu, čtu si knížku, před sebou horký čaj. Hořící svíčka voní. Je ticho. Najednou si uvědomím okouzlení tímto okamžikem. A ta chvilka, která byla pojmenována, je pryč. Maluju p...

View a whole article »

doba sladká cukrovím, exotická skořicí a hřebíčkem, šťavnatá mandarinkami a pomeranči, naplněná přemýšlením o druhých, o tom, jaká mají přání, co by je potěšilo, z čeho by měli...

View a whole article »

, nádherný, poetický podzim. Vůně mrazem přešlé trávy, brodím se závějemi zářivého listí a je mi sladcekrásně. Těší mě malování opuštěných pláží, protože podzim, to je melanc...

View a whole article »

s mými sluníčky byla Praha Sluníčková, slovy nevyjádřitelná, podzimnědušičkově čarokrásná.

View a whole article »

zlatorudý přešel do podzimní nostalgie-mlhy, déšť, vlhce lepkavá tma. A všechno pomalu ztrácí na ostrosti a nabývá rozmazané neurčité obrysy. Ale kolem domu stále neslyšně létají neto...

View a whole article »

ležely na autě zežloutlé javorové listy. Podzim. A život (ostatně jako vždy a každý) jako na housenkové dráze nahoru, dolů a zase nahoru. Černá/bílá/dobré věci/špatné věci a všechno ...

View a whole article »